Achillova šlacha je silný vazivovitý pruh spojující lýtkové svaly s kostí patní a chodidlovým svalem. Achillova šlacha je nejsilnější šlacha lidského těla a je bezpodmínečně nutná pro stoj, chůzi a běh. Její funkcí je extenze kotníku, dovoluje stoj na špičkách a zapojuje se do všech statických i dynamických poloh dolních končetin. Achillova šlacha bývá postižena peritendinitidou, což je zánětlivé onemocnění obalů šlachy nebo tendinózou, kterou způsobuje chronické přetížení, kdy dochází ke změně její struktury. Postižení Achillovy šlachy je typické pro sportovce.
Příčiny onemocnění
Achillova šlacha, resp. celý lýtkový, sval jsou velmi namáhané struktury a k jejich poranění dochází až příliš snadno. Bolest Achillovy šlachy se nezřídka vyskytuje u sportovců, kteří trénují na tvrdém povrchu, trpí doskoky na tvrdý povrch, tedy gymnasté, atleti, basketbalisté, volejbalisté, apod. V praxi se však setkáváme i příčinou spíše prozaickou, kdy nevhodná obuv dráždí při chůzi šlachu a dochází tak k mechanickému tření, až odřeninám. Šlacha se poté velmi snadno zanítí. V případě dlouhodobého přetěžování lýtkového svalu dojde u úponu Achillovy šlachy k nedostatečnému průtoku krve, šlacha a její obal otečou a krev nemá dostatek místa pro látkovou výměnu, proto se ve šlaše začínají hromadit odpadní látky. Překyselení měkkých struktur vede k rychlejší únavě svalu a může vést až k rozvoji zánětu.
Vzhledem k umístění úponu Achillovy šlachy na patní kosti, dochází poměrně často k podobnému scénáři jako u patní ostruhy. Místo, kde se šlacha upíná na kost je velmi křehké a náchylné na natržení a právě v tomto místě při dlouhodobém přetěžování dochází k hromadění vápníkových iontů, které krev nestihla odplavit a jejich usazováním vzniká malý kostěný výrůstek – ostruha. Ten samotný bolest nevyvolává, bolest způsobuje zánět kolem něj. Syndrom patní ostruhy jde proto velmi často ruku v ruce s postižením Achillovy šlachy. Na RTg snímcích jsou zřetelné většinou obě dvě zároveň.
Projevy onemocnění
Bolest je hlavním projevem onemocnění Achillovy šlachy. Z počátku se bolest projevuje pouze po zátěži a sama časem odezní. V pozdějších stádiích se objevuje neustále, před zátěží, po zátěži, jako startovací bolest a je doprovázena otokem, začervenáním a omezením pohyblivosti. Úpon šlachy je citlivý a bolestivý na dotek, nacházíme trigger pointy v lýtkovém svalu, bolestivé měkké struktury pod šlachou a vyšší napětí svalů plosky. Dochází k omezení pohyblivosti kotníku a postavení se na špičku nohy je takřka nemožné. V pozdějších stádiích se vysoké napětí změní v oslabení lýtkového svalu, především jeho vnitřní hlavy.
Ruptura Achillovy šlachy
Ruptura neboli přetržení šlachy je většinou důsledek degenerativních změn zapříčiněného dlouhodobým přetěžováním a přítomností zánětu. Achillova šlacha je k přetržení náchylná a to především v oblasti několik cm nad úponem u patní kosti, kde je šlacha nejtenčí a nejméně zásobena krví. Příčinou často bývá sportovní zátěž, tímto poraněním trpí tenisté, volejbalisté, fotbalisté,…
Šlacha po hlasitém prasknutí vyvolá ostrou bolest, místo okamžitě oteče, vytvoří se hematom a pohmatově je cítit místo přetržení. Klient není schopen stoje na špičkách, ale na poraněnou končetinu se většinou může postavit.
V případech ruptury šlachy se přistupuje k léčbě chirurgické, která spočívá v sešití šlachy a na několik týdnů se přikládá vysoká sádrová fixace. Sádra se jednou vymění, zároveň s fixační polohou kotníku a celkově noha v sádře zůstává 6-8 týdnů.
Léčba
Standardní konzervativní léčba u lékaře zahrnuje podávání nesteroidních antiflogistik či analgetik, ortoped většinou zvolí obstřik – aplikaci kortikosteroidů přímo do místa bolesti, které mají však nechvalně známé riziko rozvoje nekrózy šlach a ty jsou pak velmi náchylné na přetržení.
V případech kdy šlacha nereaguje na léčbu konzervativní se přistupuje k léčbě chirurgické, která spočívá v odstranění zánětem a degenerací postižený obal Achillovy šlachy.
Z pohledu fyzioterapie je nutné funkční vyšetření nohy jako při stoji, tak při chůzi. Z vyšetření vyplyne příčina potíží a léčba tak může být konkrétní. Součástí terapie je ovlivnění přetížených svalů technikami měkkých tkání, aby došlo k jejich relaxaci, nácvik tzv. Sensomotoriky, nácvik opory chodidla ve 4 bodech a postupné zapojení chodidla a celé dolní končetiny do dynamické zátěže. Zároveň je třeba naučit klienta správný stereotyp provádění pohybu při sportu, v práci. Vždy je třeba mít na paměti centrované postavení všech kloubů celé dolní končetiny a správnou oporu chodidla ve 4 bodech.
Léčba rázovou vlnou
Využití účinků rázové vlny na tyto potíže je velmi efektivní a urychlující léčbu minimálně o polovinu. Aplikace fokusované rázové vlny zajistí rychlý přívod krve do postiženého místa. Krev nejen přivede kyslík, živiny, vitamíny a ostatní látky, ale zároveň odplaví škodliviny a zánětlivé katabolity, které se v místě drží a způsobují zánět a tedy bolest. Zároveň dojde k nastartování metabolismu, látkové výměny a hojení se tak urychlí hned několikrát, než by tomu bylo pouhou konzervativní léčbou. Následující aplikace radiální rázové vlny ovlivní veškeré svaly plosky nohy, svaly lýtkové a ty, které mají funkční vztah k této lokalitě a zamezí tak přenosu bolesti. Pro hloubkovou relaxaci je velice příjemnou procedurou aplikace V-actoru, který svaly intenzivně a hloubkově masíruje a ony se tak mohou ještě více uvolnit a dovolit krvi a lymfě odvádět škodliviny pryč z těla.
Terapie rázovou vlnou je vhodné opakovat 1x za týden, celkově se aplikuje 3x-4x. Při akutních potížích lze dobu aplikace zkrátit na 5 dní. Radiální rázová vlna je vhodná i jako doplňková metoda v období mezi terapiemi a můžeme ji použít 1x za 3-4dny.
Pro dlouhodobý efekt je možné na postižené svaly aplikovat Kinesiotape. Terapeutická páska odlehčí vrchní vrstvu kůže a podkoží a krev s lymfatickou tekutinou budou mít opět větší prostor pro odplavení škodlivin. Kinesiotape neomezí nohu v pohybu a Vy tak budete mít větší pocit jistoty při chůzi. Páska vydrží nalepená několik dní, je možné se s ní sprchovat a volně pohybovat.
Autor: Bc. Adéla Papoušková, Fyzioterra s.r.o., Praha
Zdroj: KOLÁŘ, P. et al., Rehabilitace v klinické praxi. Praha: Galén, 2012. ISBN: 978-80-7262-657-1., Praktické zkušenosti v diagnostice a terapii s využitím fokusované rázové vlny (ESWT).